Bílá pláň zela prázdnotou. Ledové stvoření si hojili své rány v čerstvě napadlém studeném sněhu. Dravá zvěř ve tmě marně hledala potravu.
Uprostřed ničeho se z čista jasna objevil magický portál. Žhnul červeno-černou barvou a sálaly z něj ven paprsky prastaré magie, která se rozprostřela po planině. Bylo ji cítit všude kolem.
Z brány vystoupila hnědovlasá žena s béžovou holí v pravé ruce. Rozhlédla se a praštila koncem hole o zem, až led pod ní zapraskal.
Ozval se dunivý zvuk a zanedlouho se brána zavřela a zmizela v temnotě. Žena si upravila svou černou kápi a vyšla do mrazivé temnoty.
Když kráčela po čerstvém sněhu, ozývalo se jemné praskání tvrdých bot. Při cestě přemýšlela nad úkolem, kterým byla pověřena.
Po chvíli dumání si uvědomila, že nejlepší možností je využít válečníky zdejšího světa ve svůj prospěch. Podívala se naposledy za svá záda a vydala se směrem k Rohirskému městu do údolí bílých hor.